Stání je velmi individuální a závisí na diagnóze, rozvoji nemoci a úrovni schopností. „Většina dětí, kterým je diagnostikováno nervosvalové onemocnění v prvních měsících života, může začít se stáním asi v jednom roce života“, říká fyzioterapeutka Mary Fournier z nemocnice Rhode Island Hospital (Providence, USA). „Starší děti, které se nikdy nepostavily nebo nestály min. 5 let, nejdříve potřebují test síly kostí, aby se prokázalo, že jejich kosti jsou dostatečně silné, aby stání zvládly; jinak by mohlo dojít k frakturám“, dodává Lauren Rosen, fyzioterapeutka z nemocnice St. Joseph’s Children’s Hospital v Tampě (USA).
Lidské tělo je konstruováno, aby fungovalo vertikálně, jeho vnitřní systémy fungují přirozeněji, když člověk stojí. Vertikální pozice umožňuje gravitaci lépe vyprazdňovat močový měchýř, což snižuje riziko infekcí močového ústrojí. Stání pomáhá i zažívání, dýchání a prokrvení. Stáním také předcházíme proleženinám. Trvalé sezení vystavuje dítě riziku vzniku kontraktur (ztuhlé klouby). Podporované stání posiluje klouby, zlepšuje rozsah pohybu a ohybu a působí jako prevence srostlých kloubů (u kolen, boků). Navíc, pokud děti nezatěžují nohy, klesá hustota kostí a „to velmi rychle“.
Odborníci se liší v názorech, jak dlouho mají pacienti stander používat, aby dosáhli zdravotních výhod, které stander může přinést. Fyzioterapeutka Lauren Rosen, která pracuje jak s dětmi, tak s dospělými, doporučuje stání dvě hodiny každý den. „Nemusí to být dvě hodiny v kuse“, uvádí Lauren. Může to být i několik kratších úseků. Jiní odborníci tvrdí, že dostačující je denní stání v délce 45 minut. Pacienti nebo jejich rodiče by měli dobu stání konzultovat s fyzioterapeutem svého dítěte.
V současné době existuje v České republice poměrně široká nabídka kompenzačních pomůcek, které se liší finančně i způsobem užití. Výběru vhodné kompenzační pomůcky je dobré věnovat dostatek času a při výběru spolupracovat s týmem odborníků na konkrétní problematiku (pacient, zákonný zástupce, odborný lékař – neurolog rehabilitační lékař, ortoped, fyzioterapeut, ergoterapeut, sociální pracovník a pracovník Speciálně pedagogického centra). Konkrétní použití u daného jedince záleží na průběhu onemocnění a zachovaných schopnostech.
Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.
