Hipoterapie je komplexní metoda léčebné rehabilitace vycházející z neurofyziologických základů, která na léčebné účely využívá koně.
Hipoterapie využívá působení nespecifických i specifických prvků. Specifické působení hipoterapie je podmínění působením koňského kroku. Umožňuje pohyb vpřed – základní kámen motorického vývoje. Současně iniciuje chůzi ve stoji – jeden ze základních pohybových vzorců ovlivňující celou psychomotoriku organizmu. Vzpřímeným sedem na koni se odblokuje trup od patologického vlivu dolních končetin např. při parézách. Tím se omezuje vývoj následných patologických stereotypů při patologické chůzi. Protože koňský a lidský krokový rytmus jsou si blízké, krokem koně se facilituje stereotyp chůze u člověka. Pohyb koně se přenáší na pánev, trup, ramenní pletence a hlavu, s přirozenou rotací trupu a souhybem horních končetin. Významnou úlohu má v účinku hipoterapie také emoční vztah pacienta ke zvířeti, který hraje prostřednictvím limbického systému významnou úlohu při tvorbě nových motorických programů.
Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.
