Základním neurofyziologickým mechanizmem PNF je cílené ovlivňování aktivity motorických neuronů předních rohů míšních prostřednictvím aferentních impulzů ze svalových, šlachových a kloubních proprioceptorů. Kromě toho jsou míšní motorické neurony ovlivňovány také prostřednictvím eferentních impulsů z mozkových center, která mj. reagují na aferentní impulsy, přicházející z taktilních, zrakových a sluchových exteroreceptorů. Potřebné stimulace proprioceptorů se dosahuje pomocí různých terapeutických hmatů, pasivních či aktivních pohybů a využitím vhodně přizpůsobeného odporu.
PNF využívá fenoménu iradiace (overflow) a sukcesivní indukce. Fenomén iradiace umožňuje vyzařování svalové aktivity ze svalů silnějších na svaly oslabené, příp. rozšíření aktivity na celý svalový řetězec. Děje se tak prostřednictvím sumace účinných impulsů (např. stretch impuls + verbální výzva + zrakové sledování cviku + manuální kontakt + svalová práce proti maximálnímu odporu). Fenomén sukcesivní indukce spočívá ve zvýšení excitability agonistických svalů pomocí předřazené kontrakce příslušných antagonistů. Po kontrakci antagonisty je tedy agonista výkonnější.
Pro pacienty s SMA lze v rámci metodiky PNF využít fenoménu iradiace k rozšíření aktivity ze silnějších svalů (které mají zachovalý větší počet motorických jednotek) na svaly oslabené vlivem degenerativního poškození předních rohů míšních. Pasivní provádění pohybových vzorů pro končetiny u imobilních pacientů pomáhá udržovat zachovalý rozsah pohybu ve všech třech rovinách zároveň a působí preventivně proti vzniku kontraktur. Výhodou PNF je její široké využití pro pacienty různého věku a v různých fázích onemocnění SMA, přičemž použité techniky a facilitační prvky terapeut individuálně přizpůsobuje aktuálním možnostem pacienta.
Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.