Vzhledem ke většině postižení u dětí je základem denního života s postižením kvalitní sed. Je potřeba dbát na správný výběr pomůcky – je důležité mít na paměti tyto faktory: u vozíků mechanických či elektrických je možno vybrat polohování zad, náklon celého sedu, polohování stupaček – toto vše buď ve variantě mechanické nebo elektrické. Dále je možná kombinace náklonu ještě s polohováním zad, samozřejmě i tato funkce v elektrické verzi. Kdy kterou vybrat? Polohování zad (tedy úhel mezi sedákem a zádovou opěrkou větší než 90°) a náklon sedu (90° úhel mezi sedákem a zádovou opěrkou celý nakloněný v prostoru) využíváme v situacích, kdy uživatel potřebuje v průběhu dne polohovat záda, tedy kdy nezvládá delší dobu vertikální zátěž a díky změně polohy (ať jedním či druhým způsobem) rozloží lépe hmotnost trupu po opěrce a uleví si tak. Tím, že polohu může měnit průběžně ve větším či menším sklonu, téměř vždy nalezne úlevovou polohu a prodlouží tak dobu možného pobytu ve vozíku.
Pokud ji již nenalézá a zvětšují se bolesti, je čas jít z vozíku dolů a ulevit si v horizontální poloze – vleže. Mechanické polohování používají klienti, kteří jej dokáží ovládnout. Pokud klient sám toto polohování nezvládá, měl by mít elektrické, aby byl soběstačný a nezávislý. Nemůže přece několikrát denně shánět někoho, kdo mu otočí kolečkem na polohování. Nám je to sice jasné, ale, ale je třeba to zdůraznit v žádosti o vozík, aby i schvalující lékaři měli podklady a mohli správně situaci posoudit.
Co je velmi důležité a co bychom při posuzování potřebné funkce vozíku neměli nikdy opomenout, je zachování správného sedu. Je nutno připomenout, že při polohování zad (zvětšení úhlu mezi sedákem a zádovou opěrkou) nesmí pánev pacienta podjíždět dopředu a pacient se nesmí v bedrech prohnout dozadu. Pokud k tomu dochází, znamená to, že není dobře stabilizována pánev nebo mohla být pánev v lehkém záklonu již dříve a změna úhlu tuto situaci zvýrazní, může být změna pohyblivosti v kyčlích, páteře aj. Rozhodně bychom tuto situaci měli klinicky vyhodnotit, protože toto nechtěné podjíždění pánve (je možno si tak i z vlastní vůle ulevit, ale to je jiná situace) vede k silným třecím a střižným silám a poškozuje kůži nejen na hýždích a v sakru (oblasti křížové), ale může vést i k chronické či recidivující prasklině v horním pólu intergluteální rýhy (rýha mezi hýžděmi).
Pro polohování stupaček – zda mechanické či elektrické – platí totéž jako u zádové opěrky a náklonu. Je nutno zdůraznit, že standardně tvoří u člověka sedícího ve vozíku opora plosek téměř 1/5 celkové opory! Z toho vyplývá, jak je tento aspekt důležitý. Také když nemáme v sedu oporu plosek (bez ohledu na to, zda sedíme dočasně či trvale), je náš sed podstatně labilnější a musíme vynaložit mnohem více energie k jeho korekci. U vozíčkáře se nedostatečná opora dolních končetin projeví tak, že hledá stabilní polohu, která má obvykle do správného sedu daleko. Taktéž téměř vždy bez opory plosek pánev podjíždí a existuje výrazné riziko kožních problémů uvedených výše. Proto je nutno oporu plosek důsledně posuzovat v souvislosti se všemi dalšími funkcemi, které vozík má.
Taktéž je důležité zdůraznit opěrku hlavy. Pokud má EIV- elektrický invalidní vozík- funkci náklonu či záklonu, bez ohledu na to je-li mechanická či elektrická, měl by mít vždy opěrku hlavy. Nelze sedět zakloněn či nakloněn a dlouhodobě aktivně hlavu držet. Tím spíše, že tyto polohy EIV souvisejí dost často s tíží postižení, kde síla svalová je velmi slabá nebo se svaly rychle unaví.
Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.
