Výtah ze článku wheelcom.net – Přežila jsem Covid -19
http://wheelcome.net/i-survived-covid-19/
Charlotte Vilmorin je mladá bloggerka, která žije v Paříži a je od narození na vozíku. O své nemoci moc nemluví, ale dle wikipedie je quadruplegik (vrozené poškození mozku nebo míchy, kdy člověk nedokáže pohybovat končetinami). Je tedy odkázaná na asistenci, ale to jí rozhodně neomezuje v rozletu. Založila startup Wheeliz – takový Uber pro hendikepované – carsharing aut přizpůsobených potřebám lidí na vozíku. Za tenhle projekt vyhrála dokonce cenu Evropské komise za nejlepší společenskou inovaci v Evropě. Na svém blogu popisuje mimo jiné svoji zkušenost s Covid 19.
Má jenom 15% plicní kapacity a tak se nemoci upřímně děsila a strávila několik týdnů v izolaci, což je u člověka, který je závislý na asistenci druhé osoby vlastně nerealizovatelné. Jednou ráno se probudila s horečkou a bolením na plicích a po zralé úvaze zavolala tedy na linku 15 (francouzský ekvivalent naší 155), kde ji doporučili jít na urgentní příjem. Tam už byli zvyklí na kdejaké simulanty a podle úvodních naměřených hodnot se jim jevilo, že pokud Charlotte něco je, je to spíš plicní embolie (rychlý pulz, mělké dýchání). Udělali samozřejmě i test na Covid a Charlotte i s její sestrou, která ji doprovázela, zavřeli do izolace. Zvláštní bylo, jak Charlottina sestra vlastně nemohla odejít, protože o Charlotte by se neměl kdo postarat a sama by si nedokázala ani zazvonit na sestřičku, ale zároveň jako by tam nebyla – neměla postel ani jídlo... Charlotte byly preventivně nasazeny antibiotika a po paracetamolu jí klesla teplota. Po 36 hodinách se testem prokázalo Covid 19, ale jelikož se obě holky cítily dobře (Charlotte už neměla ani teplotu a sestře, u které se automaticky Covid také předpokládal, nebylo vůbec nic), doporučili domácí izolaci. V nemocničních podmínkách by bylo obtížné se o takto hendikepovaného pacienta starat, když mu vlastně nic není. Charlotte si už představovala, jak někde leží opuštěná v koutku nemocniční chodby a dohvízdávají jí její málo funkční plíce, ale nic takového se nestalo. Za týden už byla vyléčená a dnes je v pořádku. Příspěvek napsala proto, aby dodala odvahu pacientům, kteří jsou označování jako „riziková skupina“, že to všechno může dopadnout dobře, a že ta nemoc je zkrátka nepředvídatelná. Je dobré se nemoci snažit vyhnout a dodržovat doporučená hygienická a další opatření, ale když už to člověk schytá, nemusí být konec světa.
Charlotte je také autorkou knihy inspirované vlastním životem, která tedy zatím vyšla jen francouzky a její název je v překladu: Neříkejte mojí mamce, že jsem hendikepovaná, myslí si, že jsem artistka v cirkuse :)
