Vojtova metoda reflexní lokomoce (RL) se osvědčila v rehabilitaci dětí i dospělých s SMA. Profesor Vojta vycházel z představy, že základní hybné vzory jsou programovány geneticky v centrálním nervovém systému (CNS) každého jedince. Ten je má k dispozici jako „stavební kameny“ pro vzpřímení a pohyb vpřed. Podle Vojty v dynamickém spontánním pohybu člověka vidíme analogie nebo přímo paralelu s reflexní lokomocí právě ve svalových souhrách, které jsou přítomny např. při spontánním otočení ze zad na břicho, lezení dítěte po čtyřech nebo při volní bipedální chůzi člověka.
Při poruchách pohybové soustavy a CNS, ať už mají jakoukoli příčinu, je spontánní zapojení těchto vrozených pohybových vzorů omezeno. Technikou podle Vojty lze vstoupit do geneticky kódovaného pohybového programu člověka, do jeho řízení. Přesným zásahem z periferie (aferentace) je vyvolána přesná motorická odpověď (eferentace). V určitých výchozích polohách se v přesně vymezených oblastech těla provádí manuální aplikace tlaku na tzv. spoušťové zóny sloužící k vyvolání automatických lokomočních pohybů, které autor označil jako reflexní plazení a otáčení. Sumovanou stimulací zón lze vyvolat po různé době působení komplexní motorické reakce. Vojtova metoda je stěžejní zejména u dětí, včetně dětí v novorozeneckém a kojeneckém věku, protože při její aplikaci není nutná vědomá spolupráce pacienta. Pro pacienty s SMA je navíc Vojtova metoda možností, jak ovlivnit a usnadnit dýchání ovlivněním respiračního svalstva a také zvýšením vitální kapacity plic, a to bez volní účasti pacienta.
Zdroj: KOČOVÁ, Helena a kolektiv. Spinální svalová atrofie v souvislostech. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2017, 352 s. ISBN 978-80-247-5705-6.
